Lasko.
Uderila jsi mne mezi oci pesti a ted do kornoutku z listi stacis moje slzy aby jsi zkonejsila zizen co me muci.
Na mori snu vitr ted skuci v plachtovi dvou lodi vznasejici prvni do vyse arogance ,druhou protahujice krvavou skvirou bolesti do ticha osameni.
Hmota podvedomi sloucit se
s zelezem musi
aby kolebka osudu meho
neprisla si zkratka. Vzdyt mi patris
jak ke krajine strom
tak se nech svleknout
bez proseni.
....................
Copyrighted be Tara A. Halamka
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
